Dům s věčnou inspirací
Představovat čtenářům tvorbu ikony české populární hudby by byla nejspíše ztráta času. Zpěvák, skladatel a producent MICHAL DAVID je již dnes žijící legendou a tak mi bylo ctí se s ním setkat v jeho rodinném sídle a zjistit, jak vlastně žije a tvoří.
Michale, co pro Vás znamená rodinné zázemí. Je součástí inspirace Vaší tvorby?
Mít kolem sebe ty nejbližší, cítil lásku a porozumění, společně prožívat radosti a strasti života, to by mělo být inspirující snad pro každého člověka, který miluje život, který jím nechce jen tak bezhlavě proplout, ať už je jeho vyjádření jakékoliv. Pro mě je domov přístav, mohu po dlouhých štacích zakotvit a být v dobrém slova smyslu hýčkán.
Má Váš dům podle Vás všechna „plus“?
Byl stavěný s láskou. Bylo to naše společné rozhodnutí. S mojí ženou jsme už od začátku našeho seznámení o něčem takovém snili. Jenže všechno musí přijít v ten pravý čas. Dlouho jsme se inspirovali při našich dlouhých toulkách světem, vstřebávali jsme v sobě představy, které se zaplať bůh splnily. Naše idea byla žít v těsné blízkosti dění a přitom mít ostrůvek ticha, kde nebude cítit samota, ale klid a pohoda, kde budeme nablízku všem našim přátelům a milým lidem, bez kterých by náš život postrádal smysl. A z toho všeho vyplývá, že když se cítíte v pohodě, máte i chuť něco tvořit.
Váš dům má vše, co má mít, je to takový velkolepý prostor pro setkávání s přáteli, není tu nic, co by člověka nutilo odcházet... Všechno má svoji logiku...
Máte pravdu. Dům je opravdu řešený tak, abychom si jak se říká lidově nezacláněli. Každý z nás má svoji práci, svoje pocity a někdy prostě přijde chvíle, kdy chcete být sám se sebou, kdy se chce někam na chvíli vypařit... A to tenhle dům skýtá. Studio přímo v domě, bylo to fajn, ale někdy to lezlo i na nervy. Byla to spíš taková kolonáda. Denně spousta lidí a to si myslím rodinnému životu moc neprospívalo. Dnes je to jinak. Studio je mimo domácí zónu, takže je jedno kdo a kdy přijde. Díky tomu se cítíme tak nějak svobodněji a to je samo o sobě inspirující.
Dům je řešen tak, jak říkáte, aby se člověk cítil svobodněji a přitom měl pocit, že není sám...
Přesně tak. Středobodem je velké atrium s bazénem, s letním sezením sousedícím s prostornou kuchyní a jídelním koutem, který slouží především v období chladnějšího počasí. Odtamtud jdete po točitém schodišti do našeho ryzího soukromí, což jsou ložnice, koupelna, úložné prostory a vše, co k očistě duše patří. V přízemí, kde se odehrává většina všeho, je na jedné straně separovaná obytná část naší dcery Klárky a jejího synka. Na protilehlé straně je relaxační místnost, tam člověk mučí svoje tělo a pak se s elegancí přesune do sauny nebo do vířivky. No a když už je zrelaxovaný, přejde do místnosti, které říkám Pánský klub, kde se dá hrát biliár nebo si dát u baru něco na posilnění. A když už je i toho moc, přejdete do další místnosti, kde si lehnete na pohovku a sledujete filmy na které právě máte chuť. Pak už jsou jen pokoje pro hosty s veškerým zázemím. Ale kuchyň, ta vévodí všemu. Tam se občas ode- hrávají opravdu kulinářské zázraky, a to nejen naší zásluhou. Mezi naše přátelé patří i ti, kteří jsou v tomto oboru opravdoví mistři.
Jak Vás tak poslouchám, zahrada je až na druhém místě …
Naopak. Zahradu máme pořád na očích díky prosklenému atriu, v létě, v zimě... A jak už jsem naznačil, pro nás je kuchyň, dobré jídlo a pití oslavou života. Takže venku trávíme podstatnou část roku. Zahrada je pro nás takovým životabudičem, oázou, kterou si nedokážeme odepřít. A myslím, že jinak už tomu nebude...
Kdyby to bylo jen trochu možné, asi bych nadmíru milé setkání s člověkem jako je Michal David nikdy neukončila. Ale jelikož jsem mezi rozhovorem byla svědkem bezmála dvaceti telefonátů, které Michal musel neodkladně vyřídit, dala jsem vale krásnému a milému prostředí a nechala jsem se majitelem tohoto velkolepého skvostu vyprovodit k autu. Sama od sebe bych asi tak brzy neodešla.
